MENU

tr>

Typ	: pony
Plem. příslušnost	: Shetlandský pony
Barva	: hnědka, strakáč
Pohlaví	: klisna
Narozen	: 18.06.2004
Původ : neznámý, z matky Hvězda

      Ajka, průkazovým jménem Bobina, pocházela z Pražské ZOO, kde se narodila hnědé kobylce, kterou její majitelé vysvobodili z hrozných podmínek majitelů předchozích. Této zanedbané kobylce se jednoho dne narodilo strakaté hříbátko bez udání otce a termínu, kdy mělo přijít na svět. Takže kdo je Ájin táta, to se prostě neví. Maminku v průkazu zapsanou měla. My jsme si ji jako roční přivezli domů. Byla to lumpice, paličatá a dominantní. Starýho Ferdíka, kterého jsme koupili kvůli ní, aby nebyla sama, pěkně trénovala. Ale byla velice chápavá a chytrá a tak brzo respektovala nastolená pravidla.

     Na Ajku ji hned po příjezdu překřtila naše Adélka. Jméno Bobina prostě vůbec nerespektovala, ani po týdenním opravování, a tak jsme koně přejmenovali. Ája byla čertík a zažili jsme s ní lecos veselého. Třeba když ji 3letá Adélka pustila kousek od Ratibořic z vodítka a Ajku jsme našli za lesem, u vilky, kde už ze sněhu prokukovala tráva a naše Ajda se k nevíře majitelů vesele pásla na jejich neoploceném pozemku. A když jsme se objevili my, zvedla hlavu a jakoby nic se přidala k našemu lidsko psímu stádu. Nebo když objevila nezamčený zámek na brance, otevřela a pak společně s Ferdou vyrazila na obchůzku Malé Skalice. Naštěstí, když na mě zvonili sousedi, že naši koníci mazali ulicí někam pryč, hned jsem věděla, kde je najdu. Stačilo zapřemýšlet, kde je v okolí nejlepší tráva. No přece anglický trávník před Farmetem. Byli tam. Jenže bez ohlávek a oba dělali fóry. Pozorovalo mě půl Skalice, co udělám. No co jsem mohla. Sedla jsem si k nim a dělala, jakoby nic. Zvědavý Ajce to nakonec nedalo a přišla okounět. V nepozorovaný chvilce jsem ji natáhla na nos ohlávku a šlo se domů. Nebo, když otevřela kozám branku a ty potvory sežraly půlku zahrady…Příhod s ní bylo nespočet. Pro naši Adélku to byl 1. její a jen její vlastní koník. Sama si ji všechno (pod mým vedením) naučila. Občas to stálo nějakou slzičku – on když se má dohodnout tvrdohlavý poníček s malou nezručnou holčičkou…, ale nakonec jim to klapalo. Škoda, že Ajulka byla tak láskychtivá a když jsme koupili Beje, dělala neuvěřitelné kobylí kousky, které se staly nebezpečné, pro její malou jezdkyni. Nastrkat totiž ten svůj malej zadeček obrovi Bejovi až pod nos pořídila i v rámci vyjížďky. Asi jen chlap dokáže posoudit, jak těžký pro Beje i jeho jezdce pak bylo, aby tomu takovej chlapák odolával. Po té, co Ajka protrhla elektrický ohradník, aby se dostala k Bejovi a honili se pak na dvoře kolem auta a já čekala, co a nebo kdo to odnese, jsme se rozhodli, že Ajule najdeme nový domov. Já si vždycky myslela, že ona u nás zůstane do smrti. Moc na ni vzpomínám a kdyby si pro ni nepřijeli tak sympatičtí lidi, s tak úžasnou malou holčičkou, která si Ajku okamžitě podmanila, asi bych ji z domu nedala. Máme teď o ní jen málo zpráv, ale třeba až vyjdou na světlo světa tyhle naše webovky, pošle nám na ně její nová panička nějakou fotku.

     Každopádně ti Ajko děkuju za to, cos naučila Adélku. Nejde všechno silou, vztekem a slzami. Lecčeho se dá dosáhnout láskyplným přístupem a trpělivostí. Snad si to dík tobě bude Adélka v životě pamatovat.